Po desítkách knih feministických teorií přišla jedna jiná, která rozťala situaci vejpůl. Dalo by se říci, že Eve Enslerová rázně praštila pěstí do stolu, ale to je příliš mužský obraz. Americká autorka spíš odhalila klín a vyslovila nahlas název ženského přirození: místa, o němž říká jeden z jejích stěžejních výroků, že je po celý život zahalené temnotou. Západní svět vykazuje trend opouštět ve veřejné diskusi jakákoli tabu: s Enslerovou se věci o hodný kus posunuly dál. Před vydáním knihy (1997) absolvovala spisovatelka na dvě stě rozhovorů se ženami. Společným jmenovatelem byla vagina a zamlčování, jež s ní souvisí. Nejintimnější problémy, trápení a traumata byly vyneseny na světlo v souboru monologů a povídkových samomluv, které Enslerová psala podle získaných námětů. Střídají se tu tóny plamenně apelující, tragicky rekapitulující, naivní, dojemné. Kapitoly mluví o tom, že nemůžete milovat vaginu, nemilujete-li chlupy. O tom, „co by řekla vaše vagína, kdyby uměla mluvit“, o odstupu až nelásce některých žen ke svému přirození, o ženách, které své pohlaví neumějí pojmenovat jinak než „tam dole“. Enslerová vyvažuje syrovost dokumentárního materiálu vypravěčskou erudicí: zprostředkovává tak více či méně autentické pohledy na první menstruaci, první orgasmus, znásilnění, ženskou obřízku. Mluví se o vůni vaginy, masturbaci, objevování rozkoše. Majitelky vaginy by měly mluvit nejen o nich, ale i přímo s nimi.
VDay Brno 2006 - zde.
Eve Ensler
Eve Ensler se Salmou Hayek na VDAY
Žádné komentáře:
Okomentovat